Škodovky s příběhem jsou stránka, která vznikla za účelem sdílení obyčejných příběhů některých starších Škodovek, které s přibývajícími léty začínají být víc a víc neobyčejné. Každé auto má svůj krásný příběh, je ŠKODA jim ještě nedát šanci vyniknout ;)
Od mala jsem měl rád auta, staral jsem se o všechna malá autíčka, která jsem měl. V 18 letech jsem dostal od rodičů svého prvního Favorita, které
ho jsme koupily od rodiny mého velmi dobrého kamaráda, staral jsem se o něj tak pečlivě, až jsem do něj nasypal tolik peněz, že bych mohl mít v té době o dost lepší Felicii. Mně to ale nevadilo, já jsem si jen představoval, že to jednou bude veterán, který se mnou bude celý život. Nakonec jsem ho ale musel, po společně strávených 10 letech, dát sešrotovat, protože už nebyl k udržení z mých studentských brigád. Když jsem po studiích začal pořádně pracovat, vydělal jsem si na prvního “veterána”, tehdy jsem koupil ještě bez “ekopoplatku” velmi zachovalou Škodu 1000 MB v původním stavu, a měl jsem jí společně s mým prvním Favoritem. Se Šmoulinku jsem zažil krásná 3 léta, kdy jsem na ní pomalu dával dohromady kosmetické i pár drobných technických nedostatků. Tenkrát jsme s modrým eMBéčkem s bílou střechou (proto Šmoulinka), byli na dovolené, kdy jsme projížděli půlku Čech. Nám se naštěstí nic nestalo, ale eMBéčko to odneslo tak, že už z místa neodjelo. Nakonec se mi s pomocí kamaráda podařilo Šmoulinku dát dohromady a prodat dál člověku, se ketrým jsem stále v kontaktu a vím, že je Šmoulinka v pohodě a dělá radost v jiné rodině. Těch aut, která jsem měl byla celá řada, a všechna tato auta mají svůj příběh. Žádné auto jsem nekoupil jako nové, vždy jen od někoho. Každé toto auto mělo svůj příběh předemnou, a některá auta mohou mít příběh i po mně, pokud budou u jiného majitele. To je běh času, který nezastavíme a někdy ty příběhy ani neovlivníme, co ale můžeme v současnosti udělat je, že budeme naše okolí vnímat a těch malých obyčejných příběhů si všímat. Já sám mám v současnosti 9 aut (z toho 7 jsou Škodovky), o které se pečlivě starám a dělám to s radostí, protože: “Nemá žádný smysl žít, pokud necitime, že žijeme”. A protože i můj den má 24 hodin, které se snažím trávit hlavně s rodinou a s mými automobilovými láskami, rozhodl jsem se založit tuto stránku. Čím více se obklopuji a věnuji Škodovkám, tím více úžasných lidí s duší Škodovkáře potkávám, a tak ke mně čím dál častěji přichází zprávy o autech, která měla třeba jen jednoho majitele, starého pána, který na své vysněné auto stál frontu před Kotvou a pak si ho hýčkal celá desetiletí. Starý pán ale jednoho dne umřel a rodina nyní řeší co dál - nikdo k autu takový vztah nemá, ale auto je velmi zachovalé, ta letitá láska a péče se přeci jen na jeho stavu projevila. Je velká Škoda prodat jej na díly nebo nechat sešrotovat...i moje síly jsou omezené, a tak bych rád touto stránkou a sdílením auto-příběhů pomohl těmto klenotům oprášit dávno zašlou krásu (detailing interiéru, karoserie a další potřebné drobné opravy) a spatřit znovu světlo světa a krajnici u silnice (získat SPZ z depozita, udělat technickou apod.) a konečně najít nového majitele, kterému zaplesá jeho škodovkářské srdce a bude ho s motoristickou láskou hýčkat dál. Užívejte si se mnou tuhle neobyčejnou cestu obyčejných Škodovek, které za sebou sice mají dlouhý příběh, ale jeho další řádky se píšou právě dnes.
