06/05/2024
Tak letos jsme přivezli první motorku. V českých Budějovicích na nás čekala tahle krasavice. ATAS 2019, připravená na daleké cesty. Můj úkol byl jasný, zhodnotit její stav a pomoci s rozhodnutím, jestli koupit, nebo nechat být. Každý z Vás, kdo někdy kupoval motorku, nebo i auto ví, že nejhorší ze všeho je chtíč, zaslepenost a Láska na první pohled, po předcházející abstinenci. Člověk se opije iluzí z několika fotek z inzerátu a je ohromený výhodnou cenou a několik dnů žije představou, že jde vlastně o jeho vysněný nový stroj a že pár much na kráse vlastně není žádný problém, a na místě prodeje už je přesvědčený, že s ní odjede domů. V tu chvíli je dobré mít sebou někoho střízlivého, kdo je proslulý svou laxní větou "Tak tady kšeft neuděláme". Jak ale správně tušíte, dopadlo to v našem případě lépe. Prodejce byl dobře naladěný týpek, který byl ochotný věnovat dost času, a nechal nás v areálu svého zaměstnavatele v klidu prohlížet. Po zkontrolování servisky, která byla od počátku vedená v dobře známém Hondím servisu v Letech začíná prohlídka pěkně od spodu. Na motorce je řada doplňků, ochranné rámy, blastery na řídítkách, deflektory, držáky luxusních bočních vaků, topcase Motech, a zadní tlumič je nahrazený za typ s externím pístkem s regulací rychlé a pomalé komprese, ale to mne nechává chladným, to je otázka ceny. Mě zajímá, jestli je motorka bouraná, popřípadě jak moc, a jestli funguje vše tak jak má. Vždycky začínám prohlídkou ráfků a vidlic, pěkně v pokleku, nevadí mi se ušpinit, a hladit povrch hran zadní kyvné vidlice a vnímat, jesli někde není dural umělecky zabroušený jinak než z výroby. Sleduji úchyty napínáků, jestli jsou hrany celé a vůbec všímám si jestli naleznu stopy, které napoví, jestli majitel jezdil silnici, anebo motorku drtil v terénu. Dívám se v jakém stavu jsou hlavy šroubů a jestli jsou originální, a pomalu se odzadu dostávám ke stupačkám, zadní jsou v cajku, úchyty rovné a nevidím náznaky skluzu, ani chyby v povrchové úpravě, To ale nemůžu řici o předních duralových stupačkách z aftermarketu, kde je vidět otisk hrany stupačky v laku rámu motorky, a na vnější straně stupačky je ve dvou směrech zřetelný oliz asfaltu. Originální stupačky jsou v příbalu a ty jsou nepoškozené. Dobře.... Panna to tedy není, ale jdeme hledat další stopy. Motor je krytý masivním šucplechem, ale kolem netknuté řadičky projdu dlaní snadno na spojkový dekl i na karter, odstraním prach a vidím stále originální lak a hrana karteru krásně lícuje s deklem, takže jdeme dál dopředu. Přední ráfek je klibový, narozdíl od zadního, kterému zlatý lak pokřtilo sklouznutí montpáky, ale to hlavní je, že oba jsou rovné. Hrany na radiálních držácích i spodcích vidlic jsou krásně panenské, eloxování i lak jsou původní, stejně jako brzdiče i brzdové hadice. Po shlédnutí obou stran a dorazů řízení a brýlí nacházím lehké bastlení na přední kapotáži, v podobě zvýšení plexi, a jakýchsi deflektorů z tenkého karbonu, a řídítka jsou zvýšená. Zase se potvrzuje pravidlo, že co není originál často stojí za málo - šroubky jsou krátké, matice lehce orezávají, ale originální v okolí jsou krásně kovově lesklé. To je fair. Nacházím drobné odřeniny nejspíše od popruhů bagáže, sundaváme sedačku a vidím, že rám, sváry, a úchyty jsou v cajku. Prasklý plast na krytu kastlíku hmm, to už je kosmetika a otázka ceny. Kotouče jsou všechny originální, a ojeté bez měření vzhledem k vyššímu nájezdu docela uvěřitelně. Řídítka a páčky také, ale to jsou výměnné věci, to už nemá smysl komentovat. Jdeme tedy na start. Motor je ledový, to je dobře. Mrkneme co se objeví za výfukem, a po zkušební jízdě si to dáme znovu, ale pod plynem a v otáčkách..... Udělal jsem si poznávačku kolem Budějovic, nikdo na mne netlačí, dám si tedy asi tak 20 minut projíďku. Gumy jsou zánovní, neoskákané, nahuštěné, brzdy brzdí, světla svítí, motor běží, nic ze mne nepadá, vyrážím. Po výjezdu z areálu klidnou jízdou zahřívám motor, zkouším brzdy, zvykám si na geometrii zatáčení, stoupám do stupaček, seřizuji zrcátka, a vyjíždím z města. Několikrát ještě zastavím na semaforech, zvykám si na tuhost spojky a na rozjezdy, tady nebude problém, neutrál jde najít snadno, stejně jako jednička i další rychlosti zaskakují jak mají. Mimo město zrychluji tempo a jdu do výkonu, otáčky letí nahoru, začíná to být zábavné, ale kvůli tomu tady nejsem. Pouštím řídítka, a zatáčím bez držení. Motorka krásně drží směr, nikam nepadá. Na nerovnostech cítím drobné kopance, odskok je tvrdý jako kráva, nevadí. Na odlehčeném předku cítím mravenčení, vůle ale po zastavení necítím, ložiska v řízení vymačkaná nejsou. Bude to natvrzené, stejně jako je zadek, zhoupnutím si to potvrzuji. Jedu dál, a zkouším mimo město, co umí 95PS ve dvouválcovém litru. Řadím poctivě všechny kvalty a zkouším pružné zrychlení. Z airboxu s otevřenými klapkami se vzduchem šíří hluboké chroptění, a říkám si, že na té Afře něco je. Vracím se už v klidu zpátky, s dobrým pocitem, informuji o pár drobných nedostatcích ohledně drnčení plexi, přihnuté levé páčce a tvrdých tlumičích, a důvody k pronesení mojí památné zamítací věty pomíjejí. Pojedeme tedy domů s motorkou. Doklady, klíče, servisku, zabalit původní díly, je čas sepsat smlouvu a hyjé domů.
